Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Příběh jednoho /ne/obyčejného lidství!!!

22. 5. 2010

http://www.mija.estranky.cz/clanky/pribeh-podle-skutecne-udalosti

Nejdříve se velmi omlouvám Ivance, protože tato osůbka je velmi nenápadná a skromná a vím, že nebude ráda, že jsem tento příběh zveřejnila, ale já prostě musím ! Musela jsem to napsat. Mělo by si ho přečíst co možná nejvíce lidí. Je o pomoci a neskutečném lidství v dnešní hektické době, kdy jsou lidé zlí, nevšímaví a sobečtí.....a tenhle příběh nám dává naději......naději nám všem....

Příběh lidství a pomoci

Bezdomovec a jeho fenečka a jak to bude dál…….

 

Byla jsem svědkem jednoho nádherného lidského počinu, kdy záměrem bylo pomoci fenečce, která brázdila ulicemi se svým pánem bezdomovcem. Vše začalo celkem nevinně s tím, že Ivanka moje velmi dobrá kamarádka, přítelkyně a v neposlední řadě obrovská milovnice pejsků, si na ulici všimla velmi ošuntělého pána, který vedl malého zarostlého psíka. Pejsek byl špinavý a samý dred. Ivance se pejska zželelo a tak se rozhodla nabídnout jeho pánovi pro pejska něco k jídlu. Po krátkém rozhovoru vyšlo najevo, že pán  je bezdomovec, ne tak docela svým vlastním přičiněním, ale jen souhrou smůly a nevyzpytatelného osudu. Přes den vybírá odpadky z kontejnerů a jeho jediným životním přítelem je jeho věrná fenečka , která ho očividně velmi miluje. I přes nepříznivé podmínky ve kterých oba dva tuláci žijí, jí obstarává jídlo a vodu a dává ji pohlazení a lásku, to jediné, co mu kromě prázdných kapes ještě zbylo.

 

Ivanka o které mám někdy pochybnosti, zda není ve skutečnosti Andělem, tedy nakrmila fenečku a pán dostal pár drobných na chleba. Druhý den ho opět viděla, jak hledá pro sebe a svoji psí kamarádku to, co jiní považují za odpad, ale pro něj je to daleko víc. Jsou tam užitečné věci, krom jídla, například takové baterky do starého radia jsou hotovým pokladem pro někoho, kdo nemá ani na ty nejzákladnější potřeby. Může ze starého radia nalezeného ve smetí, ale stále funkčního získat nějaké informace o dění a  nezakrnout, tak a nevypadnout z lidské společnosti úplně. Může poslouchat hudbu, která ho konejší když usíná pod mostem. Díky ní se na chvíli může v duchu přenést do světa kde žil dřív, kdy měl domov, jídlo a teplou vodu. Věci pro něj již dávno zapomenuté a pro nás tak běžné.

 

Ivanka ho pozoruje skoro každý den. A on se vydává každým dnem stejnou trasou. Na sobě staré pomačkané oblečení, neoholenou tvář a v ústech jen pár posledních zubů, které utrpěli léty strávenými na ulici bez možnosti návštěvy zubního lékaře. Nikdy ho nevidíte s lahví piva, jak by mnozí z vás od bezdomovce čekali. Když už ho někdo obdaruje drobnými mincemi, jde a koupí jídlo pro sebe a svoji fenku. Každý den se sním Ivanka zastaví, ne náhodou, ale cíleně na něj již každé ráno čeká, aby podarovala jeho i jeho věrnou psí společnici. A tady se pomalu začíná psát příběh, plný pomoci a neuvěřitelného charakteru osob v něm zainteresovaných.

 

Zlomený chudý a naprosto bezprizorní pán, pomalu každým dnem odkrývá svůj životní příběh a vypráví Ivance a nyní už i celé její rodině, jak se mohlo stát, že se z pracujícího a slušného muže,  stal takový odpadlík. Příběh je to dlouhý a smutný a až po jejím celém odkrytí vychází najevo, že souhra náhod a také množství smůly svedly tohoto člověka z cesty, ze které můžeme kdykoli sejít i my všichni. Stačí přijít o práci o byt a na život bez domova je zaděláno. Nicméně z vyprávění pána je patrné, že svoji fenečku, které se ujal, když ji našel opuštěnou na ulici  i přes svůj těžce zkoušený osud velmi miluje a moc pro něj znamená. Dva tuláci, kteří se stali na prahu společnosti opuštěni a jeden druhému přítelem, nenechali chladnou Ivanku ani její sestru a maminku.

Týden za týdnem běžel a Ivanka pomáhala oběma jak jen mohla. Začala přemýšlet, jak by se dalo tomu ( jinak velmi slušnému a vychovanému pánovi a jeho věrné přítelkyni pomoci). Běhání po úřadech přineslo svoje ovoce a paní Ivanka přemluvila pána, aby s ní zašel na důchodové, že přeci musí mít nárok na důchod, když podle svých slov celý život pracoval. Pán neměl ani doklady, pomalu nevěděl, co je to jít na úřad. Jeho sebevědomí bylo samozřejmě to tam, nicméně se dal umluvit a s Ivankou tam šel. Díky průbojnosti Ivanky a jejímu nezdolnému temperamentu se poprat s úřední mašinérií se  nakonec pán dověděl šokující informaci a sice, že má nárok každý měsíc na důchod….To byla naprosto decimující zpráva pro člověka, který léta živoří na ulici a živí se odpadky z kontejneru. Ivanka a její úžasná rodina pomohly posléze pánovi vyběhat veškeré doklady a důchod v řádu několika set tisíc korun mu byl přiznám a dokonce zpětně vyplacen !!!  A že to nebylo vůbec jednoduché, protože na úřadech na pána koukali, jako by měl lepru. Jistě, byl špinavý, neupravený, ale to nedává úředníkům nijaké právo chovat se tak hrubě, jak se chovali právě v tomto případě. Ivanka se nestyděla a kráčejíc vedle bezdomovce tuto nezbytnou úřednickou cestu absolvovala sním. Dokonce zařídili pánovi sprchu. Když se po několika letech vykoupal, celý blažený pak vyprávěl Ivance, že to bylo něco úžasného a nepopsatelného znovu cítit na těle vodu a smýt ze sebe tu letitou špínu a prach. Najednou stál před nimi oholený učesaný, vykoupaný starší pán, převlečen do čistého obleku. To ale pro Ivanku a její rodinu nekončilo.

Nyní bylo potřeba zaobstarat fenečku, vždyť ona byla tím prvotním impulsem, který Ivance řekl: pomoz. Fenečku ostříhali, upravili a nabídly uhradit veterinární výdaje. To, že Ivanka nakonec pomůže dvakrát a obrátí tak naruby zpackaný život, jednoho zdánlivě beznadějného muže bez domova, asi sama jen sotva tušila, když prvně obdarovala fenečku.

 

Pán byl tak moc vděčný, že první co udělal, šel a koupil dívkám pugety kytic. Nevěděl, jak jinak se poklonit neskutečné pomoci těchto úžasných dam.  V dnešní době podat pomocnou ruku a ještě k tomu člověku, nad kterým by většina lidí  jen ohrnula nos, mě utvrzuje v tom, že ještě lidé nejsou tak moc zkažení. Kdyby si jen desetina z vás vzala příklad z tohoto příběhu, jak by bylo na světě fajn. Nikdo z nás neví, kdy v životě bude potřebovat pomocnou ruku a když vám ji nepodá vlastní rodina, tak kdo tedy ? Třeba někdo pro vás úplně cizí.

  

A jak že to bylo dál ? Pán odmítl jít do azylu pro bezdomovce, protože tam mu nedovolí mít u sebe svojí milovanou fenečku. Jisté je to, že nyní se hledá řešení, kde by mohl pán se svojí fenečkou žít. Vždyť teď už by si mohl s důchodem dovolit i nějakou malou garsonku ! To všechno díky neskutečně velkému srdci a otevřené duši jedné rodiny, která si podle mě zaslouží obrovskou poklonu….podali pomocnou ruku a postavili na nohy člověka, který už byl po pás v bahně….a jak to dopadne ? Na to si budeme muset všichni počkat, protože příběh stále nekončí………..

příběh má happy end..

 

Příběh má pokračování a já vám povím, jak  vše dopadlo s pánem i jeho věrnou fenečkou. Ivanka se dál angažovala za lepší a důstojnější život pána a jeho fenečky, dvou tuláků, kteří jeden bez druhého nemohly být. Po úspěšné vyřízení důchodu, který byl pánovi přiznán, zbývalo vyřešit problém s bydlením. Ivanka a její rodina tedy zalarmovaly veškeré svoje kontakty a snažili se pána s fenečkou ubytovat. To se nakonec podařilo ! Ivanka zařídila pánovi bydlení v jednom nejmenovaném útulku. Pán je tam velmi štastný, protože miluje zvířata. Bydlení mu bylo poskytnuto bezplatně pouze za pomoc v útulku, kde se stará o opuštěné pejsky a pomáhá se vším, co je potřeba. Co je ale nejdůležitější, má u sebe svojí věrnou společnici. S Ivankou a její rodinou zůstavá v kontaktu a často jim telefonuje a vypráví, jak skvěle se mu daří a co je nového. Úžasný hapy-end jednoho neuvěřitelného příběhu.......

Takto vypadala před úpravou Ivanky:

Obrazek

A takto holka prokoukla:

Obrazek

Obrazek